The Art of Change

Změna je zajímavý koncept, protože vyžaduje uvědomění. Vyžaduje rozhodnutí, kým už nechceme být. A taková úroveň uvědomění vyžaduje určité mentální úsilí a sebekontrolu.

Chci mluvit o důležitosti změny — proč bychom se měli nebo chtěli měnit a proč bychom vlastně chtěli vytvořit nové já nebo nový život. Jaké jsou výhody?

Změna je především o růstu a rozšíření možností. Jde o odnaučení určitých vlastností, které jsme si zafixovali, a naučení se nových stavů bytí. Jde o prolomení návyků starého já a vytvoření nového já. Jde o rozhodnutí už nemyslet, nejednat a necítit předvídatelným způsobem.

To vyžaduje prořezávání synaptických spojení a vytváření nových spojů. Vyžaduje to „odnaučit“ se emocionální stavy, které se staly součástí naší osobnosti, a následně přeprogramovat tělo na nové emoce a nový způsob myšlení.

V neurovědě mluvíme o třech mozcích, které nám umožňují přejít od myšlení k jednání a následně k bytí.

Prvním je myslící mozek — neokortex. Pokaždé, když se naučíme něco nového, vytváříme v tomto mozku nové synaptické spojení. Neokortex je zvrásněná část mozku na jeho povrchu, která nám umožňuje získávat informace z okolního prostředí. Když se začínáme učit nové věci, přidáváme nové „stehy“ do neuronových okruhů, které tvoří trojrozměrnou tapisérii v naší šedé kůře mozkové.

Nestačí však pouze získat informace. Důležité je to, co jsme se naučili, také aplikovat, přizpůsobit sobě a uvést do praxe. Musíme intelektuální nebo filozofické poznání převést do konkrétní změny v sobě samých. A když to uděláme, získáme novou zkušenost.

Zkušenost obohacuje mozek, protože během nové zkušenosti všechno, co vidíme, cítíme, chutnáme, slyšíme a vnímáme, naše smysly shromažďují informace z prostředí a posílají je zpět do mozku různými nervovými drahami. To způsobuje, že se celé skupiny neuronů organizují tak, aby odrážely danou událost. Tyto neurony začnou reprezentovat prostředí a vytvářet chemické signály, které ovlivňují tělo.

Tím aktivujeme druhý mozek — limbický systém neboli emocionální mozek.

Ve chvíli, kdy začneme měnit své chování a máme novou zkušenost, učíme tělo emocionálně tomu, co mysl už intelektuálně pochopila. Nyní pracují dva mozky společně. Mysl a tělo jsou v souladu. Znalost se stává ztělesněnou zkušeností.

Ani to ale nestačí. Nestačí zažít něco jednou. Musíme to opakovat znovu a znovu, musíme si to osvojit. Musíme neurochemicky podmínit mysl a tělo do bodu, kdy tělo ví totéž co mozek.

A když toho dosáhneme, vstupujeme do stavu bytí. Ve stavu bytí jsou naše myšlenky a pocity sladěné s určitou představou a aktivujeme třetí mozek — mozeček (cerebellum), centrum automatické paměti. Něco jsme procvičovali tolikrát, že už o tom nemusíme přemýšlet.

Proces změny tedy vyžaduje přechod od myšlení k jednání a následně k bytí.

Naše zakořeněné myšlenky, navyklé chování a zapamatované emoce určují, kým jsme. A kvantové pole reaguje spíše na to, kým jsme, než na to, co si přejeme nebo chceme. Stav bytí nám umožňuje změnit nejen naše zdraví, ale i okolnosti a možnosti v našem životě.

Teď si ukažme příklad, jak to celé funguje.

Představme si, že jste četli knihu „Od odpuštění k lásce: osobní svoboda a transformace“. Informace v knize vás natolik nadchly, že jste o nich celé hodiny přemýšleli při řízení auta. Začali jste spojovat nové myšlenky, poslouchali doprovodné audio a vše se ukládalo do vašeho myslícího mozku jako intelektuální informace — teorie a filozofie.

Když informace opakovaně přemýšlíte a studujete, neurony mezi sebou začnou vytvářet dlouhodobé vztahy. V neurovědě se říká: „neurony, které spolu pálí, se spolu propojují“. Znamená to, že si v mozku vytváříte nové neuronové okruhy.

Čím více o tom přemýšlíte, tím více tyto okruhy posilujete. Učení vytváří nová spojení, ale vzpomínání a opakování tato spojení udržuje.

Pak jste pozváni na firemní večírek. A dozvíte se, že tam bude člověk, který vás zradil, poškodil nebo o vás lhal.

V tu chvíli začnete přemýšlet jako své staré já — co řeknete, jak se zachováte, co budete cítit. A právě tehdy vás napadne:

„Jakou část toho, co jsem se naučil, mohu skutečně použít? Co mohu předvést v praxi? Jak mohu změnit své chování tak, aby odpovídalo tomu, co kniha učí?“

Jinými slovy: jak sladit své chování se svými novými úmysly?

Když sedíte doma a znovu si připomínáte nové myšlenky, nutíte svůj mozek vytvářet nové neuronové vzorce a kombinace. A kdykoli mozek pracuje novým způsobem, vytváříme novou mysl.

Pokud to děláte dostatečně často, připravujete si neuronové „vybavení“ ještě před samotnou zkušeností.

Když pak jedete na večírek a připomínáte si, kým už nechcete být, jak se už nechcete chovat a cítit, začínáte si uvědomovat své automatické reakce. A už samotné uvědomění brání starým neuronovým okruhům v aktivaci.

V neurovědě platí další princip: „neurony, které spolu přestanou pálit, se přestanou propojovat“. Jinými slovy: co nepoužíváte, to ztrácíte.

Takže tím, že si uvědomujete staré reakce a zároveň si představujete nový způsob bytí, budujete nové neuronové obvody ještě před tím, než situace nastane.

Pak dorazíte na večírek a uvidíte svého nepřítele. A místo obvyklé reakce se rozhodnete udělat přesně to, co kniha učí — odpustit. Pustíte minulost. Přestanete daného člověka držet v minulosti. Přestanete znovu prožívat stejné emoce.

A ve chvíli, kdy to skutečně uděláte, pocítíte lásku, svobodu a osobní transformaci.

Právě tehdy zažíváte novou zkušenost, protože jste změnili své chování. Učíte tělo emocionálně tomu, co mysl už pochopila intelektuálně.

Tělo se chemicky učí to, co mysl pochopila filozoficky.

Myšlenky jsou jazykem mozku a pocity jsou jazykem těla.

Když uděláte to, co jste měli udělat, a pocítíte nový stav — lásku, osvobození, odpuštění — aktivuje se druhý mozek a mysl s tělem začnou pracovat společně. Už nejen chápete odpuštění. Vy se jím stáváte. Zdroj: https://drjoedispenza.com/dr-joes-blog/the-art-of-change, Dr. Joe Dispenza